Já jsem šerif, a kdo je víc?

     Říkají si asi často někteří obecní či městští strážníci. Potkáváme je všichni. Kolt proklatě nízko, drsný pohled, v puse nezbytnou žvýkací gumu. Novelizace zákona, která městským strážníkům umožnila kontrolování řidičů s možností udělit tučnou pokutu, jim dodala patřičné sebevědomí. Je logické, že obce a města takové rozhodnutí uvítaly. Šikanováním řidičů a nasazováním botiček si totiž vydatně přilepšují do rozpočtu.

     Je však institut městské a obecní policie skutečným přínosem? Má jejich činnost pozitivní vliv na potírání kriminality? O tom přesvědčen nejsem. Pochybnosti o kvalitním výcviku a odborné (ne)způsobilosti městských policistů prohloubila i událost na pražském Proseku, při níž byl zastřelen taxikář. Důsledky nekvalitního výběru lidí do řad městské policie v počátcích jejího vzniku, kdy se strážníkem mohl stát doslova každý, kdo se prokázal čistým rejstříkem trestů, aniž k tomu měl patřičné předpoklady jak pro stránce fyzické, psychologické a  vzdělanostní, pociťujeme dodnes.      Zcela určitě není v pořádku situace, když se překrývají pravomoci Policie ČR a městské policie. Vzniká jakási nezdravá konkurence, která neprospívá nikomu. Je třeba zamyslet se nad tím, nakolik je fungování městské policie efektivní, zda by nebylo lepší radikálně omezit její kompetence, či ji vůbec zrušit.